Nikdy z historii Mimo Jiných sme nezažili takovej fofr balení a asi to taky bylo prvně co sme vůbec nic nezapomněli. A aby toho poprvé neblo málo, poprvé sme vyrazili kapelním vozem (což je ofšem super Favorit čeké výroby) v bílé barvě. Strach z obávané bouřky Emmy byl takový že sme všichni chytli sračku a museli ji vyhnat v Poličce na Benzině... Ani nevím jaká to byla kapela co hrála když sme dorazili na místo.

Zpěvák, troufnu so říct, že vážil tolik co celá naše kapela dohromady, a pochybuju že sem kdy zažil takovej nářez. Oprvdu ten člověk měl dokonalou náturu na ten metalcore, kterej na pódiu se svojí skupinou předváděl. Pak mám trochu okno (totiž seznamoval sem se s místem, otravoval život klukům - a slečně - z Ov a  tak různě pobíhl všude. Co si pamatuju jednu Hippies slečnu co se všech ptala jesi ji mají rádi. No nevim jesi měla ráda Hippies ale její chování mě dost zaujalo. Vlastně sem se probral až když přišli na řadu kluci z Maglajsu. Jen měli docela smůlu. Naše stará známá Emma kolem půl 8 vyřadila komplet celou Poličku ze zdroje elektrické energie a tak to s náma vypadalo dost zle. Po hodině a půl čekání pořadatel oznámil, že pokračování bude příští týden a to 8.3.2008, ovšem v tu ránu co se nestalo?
Reflektory zazářily jasným barevným světlem a bubeník s šikmou čepicí vlítl na scénu. Maglajs to opět rozjel ve svým velkým hardstylu a eště na podnět publika jeden song přidal... No a naše chvilička nastala... Vlastně to bylo dost nepovedený vystoupení, když pominu to že sme neměli ani playlist, nic moc se nepodařilo. Kamilovi bylo celej večír zle, a tak ani nebyla nálada na ptákoviny... No co už. Máme to za sebou a na účast na Poličském Rockoupání to opravdu nevypadá. Po zbytek večera sme se dost roztrousili po celém areálu divadla. Alespoň zajímavým pozitivem je nový "funclub" v poličce - asi tři slečny... To už je víc než 50% našeho současného FUN klubu:-)...proto jim díky moc za podporu, a snad sme se neviděli naposled. Po několika kapelách ještě přišel na scénu naáš partner - Oranžovej Vykřičník - a ten už tradičně rozpumpoval sál k pořádnýmu pogu (asi 5 sebedestruktivních pogistů)... předvedli očekávaně excelentní výkon a my, plni závisti odkráčeli s úsměvem do našeho suprvozidla. Cesta domů se samozřejmě neobešla bez bagety na Svitavské OMVauce a krupobití na Vendoláku. Ale jak už je zvykem, všechno zlý je k něčemu dobrý. Když sme vyhodili všechen náklad do zkušebny a Kamila doma, už s těžkými víčky vyrazili s Ondrou domů. Ale co se nestalo. Kolem deváté hodiny večerní spadl z areálu nemocnice strom a pánové od slinic do pěkně večer nařezali na kusy a nechali u cesty na odvoz. Jenže když už jedou Mimoňs kolem, kámen na kameni nezůstane, tak ani strom u silnice... To víte dřevo dneska není žádnej med...

Writted by Datel, Photography by Martin Višňa