Zdá se to být před chvílí, ve skutečnosti to je už celý rok. V očích a uších ty vystrašený kluky s kytarami, „bůhví, kde to poseru“ nebo „já tam nevlezu“. Za chvíli se již stejně linuly dvorkem tóny, které nikdo nikdy neslyšel, snad chytlavé, ale ten zpěvák se sakra červená. Asi mu jen chybí do toho řvaní kyslík. A za ním hned další týpek s kytarou, od pohledu snad sympaťák, snad drzoun. Jeho nekonečné kecy jdou mnohdy delší než písničky, které s kapelou hraje. Pánové, potlesk, váš první koncert je za vámi.

A za námi je již také ten výroční, kdy se obě kapely, tedy Generace polosmradů (GPS) a Oranžovej vykřičník (OV!), vrátily na místo činu a ukázaly, že onen rok na sobě skutečně pracovaly a že to myslí ještě přinejmenším na několik měsíců stále vážně. Nakonec mělo by pak cenu hrát na výročním koncertě?

Už na první pohled je znát, že se něco změnilo. Toviss, zpěvák GPS, sedí a zadumaně kouká do země. Vloni tu zpíval jeho předchůdce v kapele, onen rudnoucí řvoun Schon. Generace hraje až jako druhá, takže má ještě času dost, rozmyslet si, kolik do lidí, kterých na dvorku eFka přibývá nasype. Zatím se rozehrávají další mladí kluci s názvem Mimo Jiné. Svých písniček moc nemají, ale pokud se budou držet stejného ladění jako u svých prvních kousků i nadále, bude to skvělé, možná výborné. A co víc, při pohledu na basáka Kamila mám pocit, že koukám na Tokio hotel, takže možná, je bude o fanynky v budoucnu postaráno.

A jdeme dál, Toviss se už pomalu zvedá, v hlavě už má snad všechno srovnáno. Tři, dva, jedna, jedem, už to sviští na smetišti. Máj, Generace, Pogo, jedna střela za druhou. GPS za ten rok udělala opravdu obrovský kus práce, byť některým písničkám již zpomaluje tempo, stále jde poznat, že ta která věc jí patří. Vlastně, Generace ani převzaté věci nepotřebuje, svůj blok s klidem naplní vlastními věcmi. A co víc, Toviss sice pořád vypadá zadumaně, ale tentokrát tak nějak jinak. Nedokážu to popsat, ale vydává ze sebe všechno, poprvé jde rozumět slovům od začátku do konce, vůbec jde vidět, že si to vnitřně hodně užívá, ale že je také zároveň zklamaný, že ještě stále nikoho nerozkolíbal do poga. Jednou to určitě přijde, řekl bych, že už brzy, preventivně to ale chce trpělivost, nakročeno je dobře.

A už je to tu zase, opět ten drzoun. Znovu stojí za mikrofonem a začíná se rozkecávat jako vloni. Naštěstí to tentokrát příliš nezdržuje a rozjíždějí se Atomový hlavice, za ten rok daleko lepší, uleželejší a snad si i brzy zvyknu na ten text. Stejně si tak říkám, že Dan nemá všechny texty, tak přímočaré či snad lépe zapamatovatelné jako GPS, ale nakonec je to možná lépe, protože člověk si v nich může dál hledat, což o Hlavicích platí stoprocentně.  Uležele a lépe působí vůbec celá kapela. Nové verze starších věcí prokládá půjčenými i zcela novými kousky, nebýt výpadku proudu, bylo by toho všeho víc. Byla by velká škoda, kdyby basák Dirbis odešel z takhle nakopnuté kapely. Stejně tak jako kdyby Dan přišel o hlas, čemuž možná nebylo zas tak daleko. Na druhou stranu Půlnoční pochod kostlivců, lehce věnovaný Moravské Třebové, by se klidně mohl stát jakousi hymnou všech připunkovělých koncertů v MT. Stejně tak jako Antifácká je už delší dobou hlavní devizou OV!, navíc čím dál tím lepší.

Následný výkon o kapánek starších kluků z Werglova Pjosa nekomentuju, prostě pjosí řezivo. Co se však týče oslavenců, podle mě se jednalo o jejich nejlepší dosavadní  vystoupení. Prostě zrají jako víno, ať si říká kdo chce, co chce. A komu se to nelíbí, ať si ... políbí.

Created by Martin Višňa - www.visnam.hostuju.cz